Dne 23.10.2006 uspořádal p. ministr pro pěší přesuny průzkumnou cestu po hospodách hlavního města sousední České Republiky. Spolu se svým synem prožili následující anabázi:

   Ze stanice Hradčanská jsme šli pěšky kolem Belvederu na Hrad, kde místní obyvatelé lemtali burčák na tzv. pražském vinobraní. Oba jsme ochvěli a nechali Pražáky, ať si na druháku z jižní Moravy (90,-Kč/l) pochutnávají sami.

   Pak dále na Loretánské náměstí, kde jsme v hospodě U černého vola zahájili inspekční degustaci. Na čepu světlá dvanáctka Kozel, černá desítka téže značky a dvanáctka Prazdroj. Letmým  pohledem jsme zjistili, že u stolu štamgastů se pije vesměs světlý Kozel a tak jsme se nechali inspirovat. Za chvíli před námi stál orosený kriegel s hustou pěnou a my lačni po životadárné tekutině jsme se jali konzumovat. Po druhém půllitru jsme se neradi loučili s hospůdkou a její nádhernou atmosférou. Hodnocení    1*

   Poté Nerudovkou na návštěvu Všebaráčnické rychty. Nyní zrenovovaný interiér sliboval hodně. Na čepu svijanská dvanáctka a Prazdroj. Neznaje Svijany, nechali jsme si natočit plzeňské. Bohužel dobře vychlazené pivo natočili do sklenic umytých horkou vodou, čímž bylo dílo zkázy dokonáno. Neriskovali jsme dále a po zaplacení odešli. Hodnocení   2-

   Následovala známá hospoda U Glaubiců na Malostranském náměstí. Opět plzeňské, tentokrát ve vysoké sklenici. Co se to však děje? Pivo nevychlazené a s nepříjemnou pachutí. Zklamáni opouštíme kdysi výbornou hospodu. Hodnocení   3

   Přešli jsme náměstí a U kocoura si nechali natočit plzeňské. Konečně opět slušné pivo, snad jen trošku méně vychlazené. Nicméně z vděčností jsme si dali i druhý džbánek. Již zvoní telefon a nabádá nás k přesunu na druhý břeh Vltavy. Hodnocení  2+

   U zlatého tygra je pověstná pražská pivnice, leč beznadějně plná. Dáváme zde (již s dalšími přáteli) dvě piva na stojáka a s lítostí opouštíme lokál, kde se pivo dá opravdu pít. Hodnocení  1

   Kousek vedle v Jilské ulici je známá restaurace U Vejvodů. Je to shluk velikých místností, kde nás pět snadno najde prázdný stůl. Atmosféra bohužel úplně jiná než v malebných malých hospůdkách. Dáváme si zde poměrně dobře ošetřené dva kousky plzeňského a mizíme. Hodnocení   2

   Na závěr jsme chtěli navštívit restauraci U Pinkasů, leč je zde plno a na stojáka už podruhé nechceme. Naštěstí volal p. ministr estetiky a tak metrem a po svých se dostáváme do klubu v Dejvickém divadle, kde naši pouť zakončujeme u lahváčů, ale zato v příjemném prostředí. Po získání p. Jiřího Langmajera na pomoc s naší plastikou (bude opravdu potřeba každé ruky, to víte 13 tisíc je hodně...) odcházíme spát.

   Co na závěr? Lehká desiluse o skvělých pražských výčepních, kde teplé pivo nemá místo, ale zase krásné zážitky a příjemně bolavé nohy. Příště nahlédneme do jiných objektů a přineseme opět reportáž.

P.S. ještě noticka mého syna:

S ohledem na nedělní události v Praze podávám něco málo úvah k zamyšlení a diskuzi.

1) Přemíra pití alkoholu zabíjí neurony v mozku. Neurony, které alkohol zabije, jsou ty nejslabší. Když alkohol pozabíjí ty slabé, zůstanou ty silné a inteligentní.

Závěr: čím více piju, tím jsem inteligentnější.

2) Čím více piju, tím jsem opilejší. Čím jsem opilejší, tím méně snesu. Čím méně snesu, tím méně vypiju.

Závěr: čím více piju, tím méně piju.